Každý rok je v Praze jaro / Každý rok je Pražské jaro, opus 1.

Před violou, za violou kdosi musí stát, už chci začít hrát. Nahlédnutí pod sukénku vážné hudby.

Sex, víra, děti, poezie všednosti a hlasy andělů. A nebo taky: orchestr jako velký cirkus, dirigování jako provokování lidí k maximálnímu vypětí, sólo jako komunikace s partnerkou. Nebo taky: hledání vztahu k minulosti, usilování o (nedosažitelnou) dokonalost, boj s nenadálými překážkami.

Film, který bourá stereotypy prezentování světa takzvané vážné hudby v médiích. Nejde však o nějaké vnější přidané efekty, “popmjůzikaci”. Jde opačnou cestou, proniká hlouběji do toho, co se někdy nazývá hudební život.

První opus

Setkání – dvě klarinetistky poprvé spolu, Ludmila Peterková a Sharon Kam. 

Oratorium – dirigent, sólisté a ti druzí. Nastudování sv. Ludmily, Antonína Dvořáka

Ebony Orchestra – civilnost, podivnost, obscénnost…?

Vznik filmu podpořila Česká spořitelna, generální partner festivalu Pražské jaro 2005